Touto pozoruhodnou myšlenkou poctil nedávno čtenáře Novinek politický analytik Jiří Pehe, podle kterého je obviňování liberálů z přehnané politické korektnosti, multikulturalismu a odtrženosti od lidu naprosto zavádějící.
Liberálové, tedy v dnešní mluvě sluničkáři, pravdoláskáři, či kavárna, si podle autora zachovávají své politické priority a mnohé věcí jsou jim pouze podsouvány. Tím kdo prý významně změnil kurs, jsou však konzervativci, kteří údajně přešli na nacionalisticko – populistické pozice, čehož důkazem jsou úspěchy Donalda Trumpa, Nigela Farage a Marine Le Penové, kteří se tímto novým proudem nechávají nést. Jedinou opravdovou konzervativní političkou je podle autora Angela Merkelová, která v kontextu nedávné německé historie upozaďuje národní hodnoty a striktně odmítá populismus, což můžeme v reálu vidět v jejím přístupu k migrantům. Klasický konservativmus opravdu vždy kladl spíše důraz na stát, než na národ, ale vzdálenost obou pojmů není zas tak příliš velká, aby národní probuzení konzervativců bylo až tak velkým překvapením. Poněkud překvapivé je však to, že část konzervativní pravice si osvojila rétoriku populistů, do které patří zejména vymezení se vůči stávajícím elitám, jež údajně nenaslouchají lidu, a jde jim pouze o udržení mocenských pozic. Tyto elity totiž často tvoří liberálové, se kterými konzervativci pokládali základy kapitalismu v 18. století a se kterými pomáhali v druhé polovině 20. století otevřít dveře ekonomické globalizaci, která kromě proměny světové ekonomiky znamenala také významný zásah do politik jednotlivých států.
Zhroutilo se pravo – levé politické uspořádání a tradiční strany jsou v úpadku. Aby mohly tyto strany čelit nástupu populistů, přejímají populistickou rétoriku a jejich metody k mobilizaci voličů. Na vině nynější mizérie není ovšem nacionalizmus a populismus, které jsou pouze následky, ale právě otevření dveří globalizaci bez toho, aby byly vytvořeny páky, které by držely tento proces pod kontrolou a nedopustily tak vládu nadnárodních koncernů. Pehe píše: globalizovaný kapitalismus se už dávno vymkl národním hranicím a nikdo už ho nevrátí zpět pod kontrolu národních států, jak si to představují „noví“ konzervativci. Tato vize je vpravdě katastrofická, protože by znamenala nejen úpadek států a parlamentní demokracie, ale mohla by vést k rozsáhlým sociálním nepokojům, revolucím a válkám. Nadnárodnímu kapitálu vyhovuje stav, kdy se mu národní státy podbízejí různými bonusy, snižováním nákladů na pracovní sílu, či výběrem nízkých, či lépe řečeno žádných daní. Zisky si nadnárodní společnosti privatizují a náklady přenášejí na stát, který ovšem často není schopen svým obyvatelům zajistit standart, na který byli jeho obyvatelé zvyklí.
Aby mohla být zavedena masivní robotizace, známá jako Průmysl 4.0, musí dle mě dojít k dohodě mezi majetkovou oligarchií a politickou reprezentací o přerozdělení zisků tak, aby zaměstnanci dostávali i za zkrácené úvazky plný plat a stát měl dost prostředků na zaměstnání, či podporu těch, které už výroba nebude potřebovat. Pokud nedojde k uzavření třídního kompromisu obdobnému tomu, na jehož základě vznikl sociální stát, hrozí pravděpodobně důsledky, které jsem zmínil výše. Státy a politická reprezentace, jak zprava, tak zleva, by měla o uzavření tohoto kompromisu maximálně usilovat a pokud májí státy ještě nějakou sílu měly by ji využít k nátlaku na nadnárodní společnosti. Jako první optimistická vlaštovka se jeví odmítnutí dohody TTIP Donaldem Trumpem, protože tato by dávala nadnárodnímu kapitálu neuvěřitelnou moc držet suverénní státy pod krkem hrozbami arbitrážních soudů, se kterými má např. náš stát již mnoho nepěkných zkušeností. Mezinárodní společenství by také mělo tlačit na rušení daňových rájů a přimět firmy platit daně tam, kde jsou vytvářeny jejich zisky. Pán Pehe kritizuje současnou politiku, ale nezabývá se kořeny současného tristního stavu. Pokud neodstraníme příčinu, budeme se dále pohybovat ve spirále, jejíž konec je na dně propasti.
Zdroj: https://www.novinky.cz/komentare/422440-komentar-selhani-konzervativcu-jiri-pehe.html
