ČNB musela v říjnu nakoupit eura za 107 mld. korun, aby udržela kurs koruny na zhruba 27 korunách za euro. ČNB tím pravděpodobně odvrací útok spekulantů, kteří očekávají brzký konec intervencí a posílení koruny.
Již od počátku zahájení intervencí centrální banky na oslabování koruny se ozývaly hlasy, že tento krok je z dlouhodobého hlediska nesmyslný a v budoucnu přinese spíše problémy, které zastíní krátkodobé zisky. Poslední vlády ovšem politiku ČNB podporovaly, protože slabá koruna podporovala export a vedla tudíž i ke snižování nezaměstnanosti, která nyní klesla k rekordně nízkým hodnotám. Každá mince má ovšem dvě strany a postup ČNB má tedy i svá negativa. Na tyto upozornil například slovenský exministr financí Ivan Mikloš v Událostech a komentářích odvysílaných 7. 12. 2016. Na otázku, zda je příznivcem umělého oslabování měny odpověděl, že tento postup se mu nezdá příliš šťastný a uvedl tři důvody, podle niž je postup ČNB zbytečný a kontraproduktivní. Za prvé odmítl tvrzení centrální banky, že oslabováním koruny odvrací hrozbu deflace. Uvedl, že boj s deflací má smysl, pokud hrozí nebezpečí měnové krize, což podle něho není případ ČR. Jako druhý důvod uvedl, že levná koruna odrazuje výrobce od inovací a zvyšování kvality jejich výrobků, kterým stačí vyrábět produkty s nízkou přídavnou hodnotou, což je z dlouhodobého hlediska cesta do pekel.
Výrobci také odkládají nákup moderních technologií, protože jejich nákup po zpevnění koruny by měl vyjít laciněji. Třetí výhradou pana Mikloše bylo, že na slabé koruně bohatnou jen exportéři a doplácí na ní spotřebitelé, kterým se prodražuje nejen zahraniční dovolená, ale i nákup dovozového zboží. Dalším rizikovým faktorem, který pán exministr nezmínil, je znehodnocení úspor obyvatel a špatný přepočet důchodů a platů, při případném přijetí eura, což se zdá jako značně hypotetické, ale nelze to zcela vyloučit. V současnosti asi nejvíce dělá ČNB těžkou hlavu snaha najít správnou cestu jak intervence ukončit bez toho, aby růst byl příliš skokový, či aby se koruna nestála cílem spekulantů, což už je asi realitou. Nejsem ekonom, ale mám za to, že ideálnější by byl švýcarský model ukončení intervencí, kdy tato byla ukončena naráz, bez avizování tohoto kroku. Frank sice skokově posílil o 20%, ale do půl roku se s tím švýcarští vývozci dokázali srovnat. Chápu, že my nejsme Švýcarsko a že doporučení ČNB, aby si exportní firmy vytvářely „polštáře“ který šok po ukončení intervencí utlumí, se často asi minulo účinkem a jako obvykle by dotčené firmy požadovaly pomoc státu, ale byl by to krok, který by neprotahoval současné kóma. Nám laikům ovšem nezbývá než věřit, že vedení centrální banky a naše vláda ví co činní a společně najdou cestu jak vyjít ze slepé uličky a nepoškodit přitom naší ekonomiku.
