Tato, poněkud divoká hypotéza jistě napadne každého, kdo si položí otázku Cui bono, tedy komu zrušení Ráthova trestu nejvíce prospěje. Stojí však za rozhodnutím soudu opravdu Andrej Babiš, nebo zasáhli Ráthovi vlivní přátelé.
Na vynášení podivných rozsudků v kauzách spojených s ekonomickou transformací, čerpáním dotací, či zadáváním veřejných zakázek jsme si již pomalu zvykli, ale každý nový případ nás přece jen ještě trošku nadzvedne ze židle. Poslední takový rozsudek padl v minulých dnech, když soud zneplatnil použití důkazů získaných pomoci odposlechů v kauze Ráth. Řídil se ovšem soud právem a rozhodoval v rámci logiky a své suverenity, či podlehl nátlaku a manipulaci zvenčí? Klasická otázka, která napadne každého, zní: komu toto rozhodnutí soudu poslouží. Pokud opomineme nešťastníka, kterého léta tahají po soudech kvůli tomu, že mu někdo podsunul do krabice místo několika láhví vína, několik miliónů českých korun, tak hlavním kandidátem, který získá z tohoto rozhodnutí soudu největší profit je předseda Hnutí ANO, protože tato kauza jen utvrdí většinu obyvatel naší země v názoru, že značná část policie, státních zástupců, soudců i politiků je buď totálně neschopná, či v horším případě zkorumpovaná a že jen on je schopen udělat v republice konečně pořádek.
Mnoho lidi se ještě pořád alibisticky snaží svést pokleslou politickou kulturu a nevymahatelnost práva na předchozí režim, ale poněkud jim uniká, že od jeho konce již uplynulo 27 let což je doba trvání první republiky a nacistické okupace dohromady, tedy času více než dost na to, aby se u nás etabloval právní stát, ale ten bohužel nefunguje. Kořeny současného marasmu lze nalézt v 90. letech minulého století, kdy Václav Klaus zahájil ekonomickou transformaci zhasnutím světla, tedy vyloučením všech kontrolních mechanismů, což v reálu znamenalo rozkradení stovek miliard korun. Po uzavření opoziční smlouvy se po ODS začali lepit podivné existence i na ČSSD a ruku v ruce začalo rozkrádání evropských dotací a předražování státních zakázek. Je veřejným tajemstvím, že tzv. političtí šíbři se snažili obsadit důležité posty ve státní správě, policii, na státním zastupitelstvu a soudech svými lidmi, kteří jim pomáhali jejich nezákonné jednání krýt a že někteří poslanci těchto stran se dokonce, hlavně pomocí tzv. přílepků, snažili prosadit zákony, které by jim zločinné jednání ulehčovaly, či ho legalizovaly.
To, že taktika těchto politických mafiánů byla a je úspěšná vidíme z toho, jak málo korupčních kauz bylo dotaženo do konce a jak málo těchto šíbrů a jejich pomocníků skončilo za mřížemi a když už se tak stalo, jaké směšné tresty obdrželi, či jak jim pomohla Klausova amnestie. Výroky soudů v kauzách jako ROP severozápad, Nagyová, či právě Ráth a spol. zvyšují jistě mnohým našim občanům tlak nad únosnou mez a přispívají k znechucení národa z politiky a ztrátě důvěry ve státní orgány. V kontextu těchto faktů pak není překvapivé, že volební účast se snižuje a lidé, kteří k volbám dorazí, nevolí tradiční strany, ale dávají podporu populistům.
Tato situace bude trvat tak dlouho, pokud se tyto tradiční strany nerozhodnou otevřeně zveřejnit všechny informace o nezákonném, či neetickém chování svých členů a nerozloučí se všemi, na které padá stín podezření ze zneužívání svého postavení, či zapojení do nezákonných transakcí. Bohužel však vidíme, že ODS, ani vládní ČSSD a KDU-ČSL se zatím takovému „chlapskému“ přístupu k věci brání a snaží se věci spíš zamést pod koberec, než přispět k jejich zprůhlednění. Tyto strany také brzdí očištění státní správy od rezidentů, které do ni nasadily politicko-podnikatelské mafie. Nesmí se přitom jednat o formální akci typu „Čisté ruce“, kterou svého času rozjel Miloš Zeman, ale o důsledné prověření všech úředníků na vyšších funkcích, jejich majetkové poměry, kontakty, způsob jakým způsobem byli na svůj post vybráni. Jsem zvědav, jak se k takové očistě státní správy postaví pravděpodobný vítěz příštích voleb Andrej Babiš, který má boj s korupcí jako jeden z hlavních bodů svého programu.
Ač nejsem příznivcem konspiračních teorii tak mám tak trochu podezření, že mu současný, neutěšený stav docela vyhovuje, protože mu zaručuje příliv voličů bez toho, aby musel vést nákladnou předvolební kampaň. David Ráth ve svém blogu dokonce Babiše nařkl z toho, že otvírání podobných kauz sám iniciuje, aby diskreditoval své politické protivníky. Případ Ráth samozřejmě ještě není u konce, ale pokud budou odposlechy - tyto nezvratné důkazy zneplatněny, tak se můžeme dobrat jen k další soudní frašce, jejíž pozadí nám zůstane skryto. Spravedlnost má podle legendy zakryté oči, aby soudila všem lidem stejně, nehledě na jejich postavení a majetek, ale já mám pocit, že by neměla být slepá ke snaze ji manipulovat prominentními právníky ve službách mocenských skupin, kteří umí paragrafy ohýbat, jak se jim to hodí.
Procesní pochybení, ač úmyslná, či ta z nedbalosti by neměly zabránit spravedlivému potrestání viníka, když důkazy proti němu jsou zcela průkazné. Jak by se asi zachoval otec, kterému nějaký úchyl zabije malou dceru a byl by propuštěn kvůli procesní chybě. Obvinění v těchto kauzách se často ohánějí pojmem svobody, která je podle nich narušována příliš velkými pravomocemi policie, či státních zástupců. Nikdo není jistě rád, když mu stát zasahuje do života, ale já ještě víc nesnáším, když vidím, jaké s prominutím „sviňárny“, lze v zájmu bezbřehé svobody krýt. Pokud zákon nebude platit pro všechny stejně a pokud nebudou soudy upřednostňovat zájmy postižených před eskamotérskými hrátkami advokátů obviněných a tlakem některých zájmových skupin, tak začnou lidé ztrácet důvěru v systém, což jistě není pro budoucnost naší země příliš dobré.
