Nevím, zda sobotní reportáže z ideové konference ODS a poznatky, které přinesl duel předsedy KDU – ČSL pana Bělobrádka a předsedy ODS pana Fialy v nedělním pořadu Partie vyvolaly na tvářích voličů úsměvy, či je spíše dohnaly ...
k slzám, ale mám za to, že tento víkend ukázal naprosté zoufalství, které ovládlo tradiční českou pravici. To, že výsledky podzimních parlamentních voleb nedopadnou pro naši tradiční pravici příliš dobře, naznačují dlouhodobě průzkumy veřejného mínění, které sice nemusíme brát příliš vážně, ale zkušenosti voličů s vládami pravice ukazují, že tentokrát nemusí být daleko od pravdy. Aby si tyto strany zachovaly alespoň nějakou šanci reálně ovlivňovat politiku, snaží se často uchopit témata, která jim byla v minulosti cizí, nebo se k nim stavěly čistě formálně. Nic proti tomu, že se ODS ve svém programu vymezuje proti EET, či zákazu kouření v restauracích, to jsou témata pro ni přímo stavěná a je jen na voličích, či se rozhodnou podpořit přísnější výběr daní a evropský trend omezování kouření, či dají hlas straně, která jde proti těmto trendům.
Mě však velmi pobavila snaha ODS uchopit jeden z „trháků“ letošní předvolební kampaně, tedy zvyšování platů v ČR. Tento růst platů má zajistit reforma odvodů na sociální pojištění, která by měla lidem s platem 25 000 Kč přinést do výplaty 1 500 Kč navíc. Velmi pěkné, řekne si volič, ale ten rýpavější se zeptá, kdo zacelí díru, která menšími odvody vznikne. Nejsou to přitom žádné drobné, ale údajně až 120 mld. V Partii na tuto otázku redaktora odpověděl předseda ODS pán Fiala, že očekává růst příjmů státního rozpočtu a tedy že stát by měl tuto díru sanovat prostřednictvím rozpočtu. Tato odpověď mi připomenula, často zesměšňovanou, repliku bývalého ministerského předsedy Špidly – zdroje tu jsou. Pán Fiala také tvrdil, že snížení odvodů na sociální pojištění pro podnikatele o 2% využijí tito k navýšení platů svých zaměstnanců. Zkušenost z minulosti je ovšem taková, že zaměstnanci jsou většinou až ti poslední, do čehož je zaměstnavatel ochoten investovat. To, že nyní většina podniků svým zaměstnancům přidává, není otázkou prozření majitelů, ale spíše větší konkurencí na trhu práce. Až se situace „zkonsoliduje“ tak se zřejmě jejich empatie vytratí a mzdová politika se vrátí do starých kolejí.
ODS dlouhodobě tvrdí, že je pro snižování schodku státního rozpočtu a běžným pracujícím vždy utahovala opasky. To ji však nebránilo, aby se na ní nalepili různí „šíbři“, lobbisté a spřízněné duše, kterým příjmy vzrostly do nebetyčných výšin, a rozpočet zůstal hluboko v dluzích. Proč již tenkrát neudělala ODS nic pro zvýšení platů běžných pracujících? Času na to měla dost a výmluvy, že zde byly objektivní příčiny, či dědictví komunismu neobstojí, pokud si vezmeme případ Slovinska, kde jsou platy dnes absolutně jinde než u nás. Mimochodem dnes se projevilo i pokrytectví ODS v tom, že ač sama se dlouhodobě vymlouvala na minulý režim, tak dnes pan předseda Fiala na otázku proč tuto reformu neudělali za vlády, ve které seděl, odpověděl, že to je již dávno a že se musíme dívat dopředu.
Snaha zvyšovat platy prostřednictvím snížení odvodů na sociální pojištění je tunel na státní rozpočet, což v ODS opravdu umějí, viz předražené zakázky atd. Daleko logičtější mi připadaly argumenty jeho soupeře pana Bělobrátka, který radikální růst mezd spojil se zlepšováním konkurence schopnosti našich podniků a růstem produktivity práce. Budováním dalších skladů a montoven, výrobou zboží s malou přídavnou hodnotou a dovozem levné pracovní síly ovšem současný stav nezměníme. Jako pomocný nástroj lze i využívat zvyšování minimální mzdy, která motivuje k práci některé příjemce sociálních dávek. Věřit ODS, že míní udělat něco pro široké vrstvy obyvatel je poněkud naivní, a mám pocit, že se svými nynějšími nápady jen poněkud zesměšňuje. Ovšem až na podzim se ukáže, zda voliči skočí na tuto udičku, či zda přetrvává nedůvěra v tuto poněkud zkompromitovanou stranu.
