Jak se Andrej Babiš rozhodl skoncovat s levnou prací

Obsazení křesla předsedy vlády velkopodnikatelem vždy bude vyvolávat otázky, zda se jeho vládní angažmá nedostává do střetu zájmů s jeho podnikatelskými aktivitami.

Nic na tom nezmění ani to, že Andrej Babiš převedl většinu svého majetku do svěřeneckých fondů AB private trust I a AB private trust II. Je to jako obehraná písnička. Když podnikatelé vstupují do politiky tak tvrdí, že jejich prvotním zájmem bude sloužit občanům, přestože všichni známe staré pořekadlo, že košile je člověku bližší než kabát. Nelze samozřejmě soudit paušálně, ale přiznejme si, že ve světě, který je postaven na touze po maximalizaci zisku, na individualismu a snaze o prosazení vlastního prospěchu se s altruistickým podnikatelem – politikem můžeme setkat asi jen velmi zřídka. Vraťme se však k onomu střetu zájmů a podnikáním Andreje Babiše. Je všeobecně známo, že naší ekonomiku trápí v poslední době nedostatek pracovních sil a to zejména v těch odvětvích ekonomiky, které jsou postaveny na tzv. levné práci, tedy zejména na výrobě zboží s malou přídavnou hodnotou.

O tom, že do kategorie takové tvorby zisku patří i podniky z Babišova impéria se mohl přesvědčit každý, kdo vzhlédl dokument Apoleny Rychlíkové a Saši Uhlové „Hranice práce“, jehož jedna část se týká pracovních podmínek ve firmě produkující Vodňanská kuřata. Už v době natáčení tohoto dokumentu Babišova firma zaměstnávala ve velkém zahraniční dělníky, protože těžkou práci, v nepříjemném pracovním prostředí a ještě k tomu za mizernou mzdu odmítali mnozí naši pracovníci prostě dělat. Dnes, když se situace na trhu práce ještě vyostřuje, tak mnohým majitelům firem, kteří svůj podnikatelský záměr postavili zejména na využívání levné pracovní síly, nezbývá než doufat, že vláda masívně otevře dveře přílivu zahraničních dělníků, které zachrání jejich firmy před krachem, který by následoval po odchodu stávajících zaměstnanců za vyššími mzdami a lepšími pracovními podmínkami do podniků, jejichž ziskovost poskytování takových vyšších platů dovolí.

Moc se to sice nezdůrazňuje, ale také to není tajemstvím, že naše ekonomika je z velké části založena na výrobě polotovarů, což nás řadí mezi země semiperiferie. Lze pochopit, že pro restauraci kapitalismu u nás, byla cesta zaměřena tímto směrem asi nezbytná, protože začínající podnikatelé na rozjetí nějaké výroby založené na high-tech technologiích většinou neměli. Chceme-li se ovšem posunout dál, tak spoléhání se nadále na levnou práci a s tím spojený dovoz pracovních sil ze zahraničí, nám příliš nepomůže. Nic proti vytváření podmínek pro příchod zdravotních sester do nemocnic, či ošetřovatelek do domovů seniorů, jejichž funkčnost musí společnost zajistit, ale je otázkou, zda vyhovět tlaku Hospodářské komory a podporovat touto cestou privátní firmy, které se bez levné práce neobejdou. Pokud vláda Andreje Babiše široce otevře dveře gastarbeitrům, tak sice možná krátkodobě zvedne o nějaké to procento růst našeho HDP a zachrání některým podnikatelům zdroj jejich příjmů, ale pro ČR to bude z dlouhodobého hlediska rozhodnutí krátkozraké a jen se potvrdí domněnky, že Andrej Babiš maká hlavně pro sebe a o budoucnost naší země mu až tak moc nejde. Pohádka o tom, jak se pán premiér snaží zatočit s levnou prací tak zůstane jen pohádkou a milé děti, tedy pardón voliči, ne aby jste šli spát, ale pěkně na podzim přijděte k volbám a vhoďte hlas straně důstojného nástupce K. J. Erbena.