Turecko otevírá hranice, nechá se Evropa vydírat?

V eskalujících bojích v syrské provincii Idlib zemřelo včera 33 vojáků tureckého intervenčního kontingentu.  Reakcí Turků je podle zpráv médií i otevření hranic do Evropy pro Syrské uprchlíky.

Poslední vývoj občanské války v Sýrii nabírá na obrátkách a to především zásluhou Turecka, které masivně intervenuje v syrské provincii Idlib, kde podporuje pro-turecké, islamistické skupiny. Není to ovšem poprvé, co se Turecko v této válce postavilo na stranu teroristů, stojících proti oficiální syrské vládě. Je prokázáno, že Turci dlouhodobě podporovali tzv. Islámský stát, když přes jejich území proudili do Sýrie džihádisté z celého světa a opačným směrem tisíce cisteren syrské ropy. Po porážce IS, pak v rámci boje proti Kurdům, Turecko také začalo, s pomocí radikálních islamistů, obsazovat syrské příhraniční oblasti, což sebou přineslo i mnoho zločinů proti místním civilním obyvatelům. Spojené státy i Evropa dlouhodobě zavírají k těmto tureckým zločinům oči a nechávají se tureckým prezidentem vydírat, když ten drží v rukou trumfy v podobě důležitosti území Turecka v rámci strategických plánů NATO a vidinou mohutné migrační vlny, kterou mohou Turci vpustit do Evropy.

Jaké jsou preference Američanů je vidět z toho, že opustili naše kurdské spojence v boji s IS, ale přistoupí na diktát z Ankary i Evropa? Ano, hrozí, že do Turecka dorazí další mohutná uprchlická vlna sunnitů ze Sýrie, ale proč mají tito mířit dále do Evropy, která s konfliktem nemá nic společného? Je zřejmé, že Turci se snaží Evropu do konfliktu zatáhnout a využít ji v tlaku na Rusko, který oficiální vládu v Damašku podporuje. Turci vědí, že bez podpory Rusů by byla Sýrie lehkou kořistí a použije tedy všechny své páky na státy NATO, aby je podpořily v konfliktu, který vinou Turecka přerůstá hranice regionu. Turecko se zaštituje ochranou civilistů v Idlíbu, ale není to právě podpora islamistů, která konflikt prodlužuje? Damašek již několikrát v minulosti nabídl rebelům amnestii, pokud složí zbraně, a civilistům humanitární koridory, aby tito mohli opustit oblast bojů. Je možno se domnívat, že takto by se zachoval i v této době, kdyby byla vůle i na straně protivníka a tento nebyl jen nástrojem tureckých, geopolitických zájmů.

Evropa je v prekérní situaci, ale proti tureckému vydírání není až tak bezbranná. Nejenže může zastavit placení „výpalného“, kterým turecký režim podmiňuje brždění migrace, ale především svou ekonomickou silou, protože turecká ekonomika je na spolupráci s Evropou závislá. Ano, bolelo by to i Evropu. Evropské banky investovaly v této zemi velké peníze a mnoho evropských firem tam má pobočky. Ovšem na druhé straně je zřejmé, že turecká ekonomika by po zavedení sankcí šla rychle do kytek. Jde tedy především o vůli převzít odpovědnost a důrazně Turecku říci, že Evropa nemíní za Turecko tahat kaštany z ohně a Turkům naznačit, že jejich snaha anektovat cizí území a rozehrávat geopolitické tanečky nenachází u Evropanů pochopení.