Levicové jaro ve stínu "Vrbětic"

Letošní jaro se nenese jen ve znamení boje s koronavirem a Rusy, ale také přípravou na podzimní parlamentní volby, které budou zvláště důležité pro naši levici, již hrozí, že se poprvé od změny režimu nedostane do parlamentu.

V nedávné době proběhly sjezdy Sociální demokracie, strany Levice a zasedání ÚV KSČM, které řešily zejména otázky spojené s blížícími se volbami, tedy jakou zvolit předvolební taktiku, komu svěřit pozici předvolebního lídra a s jakým programem oslovit voliče. V titulku jsem si dovolil použít část sloganu, kterým se v současnosti snaží mobilizovat případné příznivce strana Levice, které také věnuji první část tohoto blogu.

Levice mezi neostalinisty a liberály

Strana Levice nemá příliš dlouhou historii a tak asi nebude od věci provést na úvod takové menší seznámení s tímto etablujícím se subjektem naší politické scény. Strana Levice vznikla sloučením občanské iniciativy Skutečná levice se Stranou demokratického socialismu v lednu 2020. Strana se hlásí k radikální levici a jejím deklarovaným cílem je demokratický socialismus. Důraz klade na ochranu životního prostředí, odmítá závody ve zbrojení, členství ČR v NATO, chce např. prosazovat smíšenou ekonomiku, zvyšování minimální mzdy, dostupné bydlení a zdravotní péči pro všechny, demokratizaci EU. Z výše uvedeného je vidět, že, na naší politické mapě, hledá své místo někde mezi neostalinistickou části KSČM a liberální části Pirátů. Problém je však v tom, že není snadné zároveň oslovit jak mladé „progresivisty“ a zároveň i konzervativnější část tradiční levice, které prosazování např. tzv. kulturních témat nejde zrovna moc pod nos. Sobotní sjezd Levice rozhodl o účasti této strany v letošních podzimních parlamentních volbách, ale stále se jedná, zda by měla Levice jít do voleb sama, či se spojit se Zelenými, Idealisty, či Budoucností. Ať tak, či tak, Levice to nebude mít snadné. Mladí levičáci totiž podpoří zřejmě Piráty, kteří míří do „Strakovky“ a tradiční levičáci buď hodí svůj hlas ČSSD, či KSČM, nebo populistickému hnutí Andreje Babiše. Malověrnost ovšem není na místě a i když to letos možná nevyjde, tak již u dalších voleb se situace může změnit. Leví příznivci Pirátů mohou dát, po pirátském vládním angažmá, straně vale, případná spolupráce ANO s pravicí by asi znamenala podobný scénář a vypadnutí ČSSD, či KSČM ze sněmovny, by pak zřejmě vedlo k přesunům volebních preferencí jejich příznivců, čehož by Levice mohla využít, ovšem až se tak stane.

Sociální demokracie sází na tradiční levicový elektorát

Nedávný, 42. sjezd ČSSD odpověděl hned na několik otázek tím, když vybral za lídra této levicové strany Jana Hamáčka. Volba delegátů v podstatě znamenala potvrzení současné vládní koalice s hnutím ANO a neochotu pouštět se cestou tzv. progresivní levice, ale spíše zůstat u tradiční ochrany práv běžných zaměstnanců. Konkrétně má jít o zavedení spravedlivých důchodů, zajištění dostupného bydlení a zdravotní péče, růstu minimální mzdy, zkrácení pracovní doby, což má být financováno sektorovou daní a i progresivním zdaněním mezd i firem. Důraz má být kladen i na ochranu životního prostředí a přechod na ekonomiku  4.0. ,což je možno brát jako úlitbu „progresivistům“. Ty měl na sjezdu zastupovat „druhý v cíli“, bývalý ministr zahraničí, Tomáš Petříček, jehož příznivci mají za to, že většina tradičních podporovatelů levice již prakticky zmizela, v rámci probíhajících změn ekonomiky, a že je tedy více třeba zaměřit se na městské střední vrstvy a tlačit se do středu politického spektra. Obě koncepce mají své plusy i mínusy, a dnes je jen těžko odhadnout, která je ve skutečnosti správná. Progresivisté si ale zřejmě neuvědomují, že cílí na voliče pravice, kteří sice Petřičkovi tleskají, ale volit ČSSD nikdy nebudou a na mladé voliče Pirátů, kteří by svůj hlas modernizované sociální demokracii snad i hodili, ale teď tady mají vlastní alternativu, která se navíc veze na vítězné vlně a hlasovat pro upadající ČSSD tedy nemá pro ně význam.  Hlavním problémem soc. dem. konzervativců je to, že ve stejném rybníce loví KSČM a zejména ANO premiéra Babiše, jehož PR tým je zjevně zdatnější než ty od tradičních levicových stran, kterým přebral většinu jejich voličů. Oblíbenost ANO ovšem začíná klesat a kartami jistě zamíchá i kauza "Vrbětice" a to, jak se s ní  ČSSD popasuje. Pokud se Sociální demokracii, respektivě jejímu předsedovi podaří voliče přesvědčit o tom, že situaci zvládá lépe než premier Babiš, mohou se nějací voliči Babiše, či nerozhodnutí vrátit do "náruče" soc. dem. a ta se nebude letos ještě muset se svým zastoupením ve sněmovně loučit, ale žádný zázrak očekávat nelze.

Po nás potopa

Komunisté utržili několikrát po sobě volební debakl, a tedy není divu, že se u nich již delší dobu vede debata o tom, jak stranu vrátit do „čísel“, ve kterých se pohybovala před několika lety. Nejčasnějším důvodem propadu na hranici volitelnosti je uváděna podpora hnutí ANO, ale krize má hlubší příčiny. Je to především neschopnost strany oslovit mladší voliče a případné zájemce o členství ve straně, což v praxi znamená extrémní stárnutí strany, její konzervativní a dogmatické vystupování, které spolu s ostrakizací strany právě mladší voliče odrazuje. To si zřejmě uvědomilo i 46 členů ÚV KSČM, kteří na svém sobotním zasedání hlasovali pro změny ve vedení strany, ale to k získání dvou třetinové většiny nutné k provedení tohoto kroku nestačilo. Odmítnutí rezignace předsedy Filipa ať již z důvodů jeho ješitnosti, či možná jen z důvodů dokončení nějakých kšeftíků, znamená zachování statu quo a scénář, který není příliš nadějný. Ovšem kauza "Vrbětice" může přinést nějeké body navíc i komunistům, protože části Babišových voličů mohou vadit ostré proti ruské reakce vlády bez zveřejnění všech podkladů, kterými vláda své jednání obhajuje.

I když to tak venku nevypadá, tak naše levice již nasadila květy, které by ji na podzim měly přinést úrodu v podobě křesel v Poslanecké sněmovně. Zda se tak skutečně stane, záleží na mnoha okolnostech, ale nejdůležitější bude asi zdraví stromů, na kterých květy vykvetly. Strana Levice je ještě stromem mladým, který si na své plody bude muset zřejmě ještě počkat, a u dvou dalších zmiňovaných stran, s letitými kořeny, jde spíše o jejich vnitřní kondici a schopnosti se adaptovat na nové podmínky, než na cokoli jiného. Politická atmosféra této doby moc levici nesvědčí, na vítězné vlně jede liberalismus, ale to neznamená, že levice nemá budoucnost. Možná dojde k jejímu přeskupení, možná bude mít nové formy, ale jak to tak vypadá, tak v nebližší době tady nezmizí skupiny obyvatel, které potřebují zastání, solidární pomoc, skupiny obyvatel, pro které by levice tady měla být. Zajištění důstojné životní úrovně, zajištění dostupnosti bydlení, kvalitní školství, zdravotní a sociální péče, zkvalitnění životního prostředí, mírové soužití, zastavení nesmyslného zbrojení atd., to jsou výzvy, které stojí před levicí. Naše levicové strany voličům ukázaly, jakými cestami se hodlají ubírat a teď záleží jen na voličích, zda od nich levice dostane mandát, k naplnění těchto výzev, nebo si zvolí jiné priority a pošlou levici mimo parlamentní lavice.