Když se však podíváme do historie tak zjistíme, že podobné akce se zde již konaly, ale bohužel skončily spíše neúspěchem a to nejen pro státní pokladnu, ale i pro příjemce dotací. Pamětníci si jistě vzpomenou, jakým způsobem byli občané postupně přesvědčováni, aby si pořídili nejprve elektrické přímotopy a za několik let poté, aby přešli na topení plynem. Stát a obce investovaly postupně stamilióny korun na výstavbu nových trafostanic, posílení elektrické sítě a rozvoj plynofikace, ale zájemcům o změnu vytápění postupně ubývalo a věrni mu zůstali většinou jenom ti, kteří se k tomu, za určitý finanční obnos, smluvně zavázali. Proč tato situace nastala je zřejmé, když si porovnáme ceny energií před zmiňovanými kampaněmi a po nich. Dodnes nelze přesně říci, zda za pochybnými akcemi tehdejších vlád stál lobbing výrobců a distributorů energií, či se jednalo o nedomyšlený tah tehdejších našich nejvyšších představitelů ale je pravdou, že některé firmy si přišly na pěkné peníze ale za cenu, že v mnoha obcích leží nevyužité sítě za milióny korun.
Vraťme se však k nynějším kotlíkovým dotacím. Záměr státu podpořit změnu vytápění s neekologického na ekologické má snížit množství emisí v ovzduší a přispět tak ke zlepšení životního prostředí a zdravotního stavu obyvatel, což je jistě záměr chvályhodný. Jak je však vidět z výše uvedeného, tak i sebelepší záměr může mít své mouchy. Hlavní problém vidím v tom, že nikdo není schopen říci, jaké energie bude stát preferovat ve střednědobém horizontu. Podle středečního Práva upozorňuje Český plynárenský svaz na to, že na západ od našich hranic jsou kotle na tuhá paliva postupně zakazovány a preferovány jsou především klasická čistá paliva jako např. elektřina a plyn a zejména nové alternativní prostředky vytápění jako např. tepelná čerpadla, či přitápění vlastní elektřinou vyráběnou ve fotovoltaických článcích. Tvrzení ČPS je potřeba brát s rezervou, protože je v něm jasně vidět snaha poškodit konkurenci, ale je nutno dodat, že má reálný základ. Jak je vidět z minulých let, tak český zájemce o dotaci se orientuje zejména na cenu paliva a volí tedy většinou kotel na hnědé uhlí. Je sice potřeba dodat, že vláda podporuje i tepelná čerpadla, ale např. cena pořízení efektivního čerpadla země-voda, včetně vrtů, dalece převyšuje výšku státní dotace a toto čerpadlo je tedy pro většinu žadatelů nedostupné.
Může se ovšem stát, že budoucí vlády budou následovat západní model, či budou k jeho přijetí dotlačeni EU. Možná je tato vize poněkud skeptická, ale je potřeba si uvědomit, že nové technologie se rozvíjí obrovským tempem a dnešní způsoby vytápění rodinných domků mohou být již za několik let zcela překonány. Abych však nové majitele moderních kotlů na hnědé uhlí příliš nestrašil, musím dodat, že nové technologie jsou zatím tak drahé a vyžadují většinou komplexní řešení stavby, což zatím brání jejich masivnímu rozšíření. Pro mnohé důchodce a méně vydělávající zaměstnance je stejně i nynější dotační program nedostupný, protože změna vytápění je vyplácena až zpětně, po instalaci zařízení. Problém využívání dotací nízko příjmovými obyvateli je ostatně dobrým námětem na samostatný blog a tak když se vrátím k tématu je potřeba na závěr shrnout, že program státních kotlíkových dotací je sice bohulibý a velkorysý, ale má v sobě zakódován několik nedořešených problémů. Není příliš vstřícný k novým technologiím a zaměřuje se spíše na modernizaci těch stávajících, což sice může fungovat na nějakou přechodnou dobu, ale v dlouhodobějším horizontu není tento trend udržitelný. Neřeší také problém s nízko příjmovými majiteli rodinných domků, kteří ač jsou často právě těmi největšími znečišťovateli ovzduší v okolí svého bydliště, nemohou změnu vytápění, z finančních důvodu, provést.