Ten článek je amatérsky napsaný bez pochopení situace ve středověku.

Proces s Janem Husem byl na tehdejší dobu spravedlivý, což potvrdil i právní historik, evangelík profesor Kejř. Hus se mohl svobodně hájit, to Milada Horáková nemohla ani náhodou.

Včera jsem po dlouhé době viděl znovu film Jan Hus. Zaujala mě tam scéna, jak cestuje krajem a před ním jede člověk z té správné církve a varuje lidi: Pozor ďábel atd. Nevím proč, ale připomnělo mi to církevního nedouka Mináře.

Na upálení Mistra Jana Husa je nejpříšernější to, že tento zločin na českém občanu (poddaném českého království) provedla mafie samozvaných prelátů v Kostnici za jeho údajné projevy pronesené v Praze, což náleželo do české jurisdikce. O nichž ti zlořečení preláti věděli toliko z doslechu. Vůbec se jich to netýkalo, Jan Hus nikoho v Kostnici neohrožoval, ani v celé Evropě.

Panebože

Děkuji Vám za tento blog. Jen jste srovnáním upálení Husa a popravou Milady Horákové jasné ukázal, že současní komunisti nedosahují úrovně morálky a práva ani středověku. I ten Hus jakkoliv byl z dnešního pohledu jeho proces kontroverzní a kontroverzní byl i sám Hus tak měl šanci se řádně hájit a měl možnost si život zachránit. O Horákové jste rozhodli předem.

No, je to tak (kromě šance se řádně hájit - z dnešního hlediska; obviněný z kacířství mít obhájce nemohl). Hus byl v "temném středověku" přemlouván k zachování života, osobně s ním rozmlouval kardinál Zabarella, nabízel přijatelnější odvolání (samozřejmě že za tím byl kalkul, ale koncil zkrátka Husovu smrt i ze svého "oportunního" hlediska nechtěl); zatímco poúnorový režim mučil vězně k nesmyslným doznáním, po nichž stejně následovala poprava.

Jan Hus nebyl žádný reformátor církve. Chtěl, aby církev dodržovala písmo doslovně a věřil v brzký příchod Antikrista a poslední soud. Byl fundamentalista, protože chtěl návrat k domnělému ideálnímu stavu. Byl to typický středověký člověk a jeho soudci už byli jednou nohou v renezanci, stejně tak lidé přítomní koncilu a svůj čas trávili hledáním antických knih v klášterních knihovnách. Hus se filozoficky klonil Janu Viklefovi, jehož knihy četl a studoval. Jan Hus byl odsouzen kvůli herezím, problém tkvěl v jeho pojetí církve a církevní autority. Hus věřil v jakousi církev neviditelnou, jež nemusí být totožná s viditelnou. K neviditelné církvi patří lidé morálně bezúhonní. Poslední autoritou, k níž se křesťan může odvolat, je Kristus. V tom by se Hus dokonce i shodl se svými kostnickými soudci. Ti si také nedělali velké iluze o papežství, vždyť se ho právě pokoušeli pracně dát z trosek dohromady. Jenže věřili v církev jako instituci a v církevní autoritu, zatímco Hus církevní instituci neuznával. To by byla hereze i z dnešního pohledu. Podle Husa se písmo se má brát doslova. Věřící pozná, co po něm živý Kristus chce. Jak potom zabránit tomu, aby o sobě kdekdo netvrdil, že chápe správně obsah Písma? Pozdější vývoj ukazuje, že skutečně bez církevního dozoru došlo ke štěpení na nové a nové sekty. Hus by se svým pohledem neobstál nejen před dnešní církví, ale ani před žádnou jinou institucí, jež vyznává nějaký objektivně poznatelný řád, nad kterým bdí autorita, aby daná instituce mohla fungovat a přežít.

Každá reforma se tváří jako návrat ke kořenům.

Bylo by dobré, kdyby si autor blogu uvědomil, jaké reformy Jan Hus vlastně prosazoval. Např. aby bylo kněžím, kteří zhřešili, odebráno zpětně jejich vysvěcení, což by vyvolalo naprostý rozvrat na poli sňatků a s nimi spojených dědictví. A není pravdou, že byla už dopředu domluvena jeho poprava. Naopak, bylo na něj naléháno aby odvolal, protože koncil si jeho smrt nepřál.

Oproti Miladě Horákové, kdy si ji komunisté dopředu vybrali jako VIP oběť, protože teror proti řadovým lidem neměl až takový veřejný ohlas.

Spojovat tyto dvě události je jako srovnávat vraždu svatého Václava a atentát na Kenedyho. A obhajovat, byť formou kritického myšlení komunisty, je známka amorálnosti.

Inkvizice pokud vydala osobu světské moci, bylo to z její strany přiznání porážky, že církev není schopna zachránit duši z hereze. Také církev neurčovala ani nevydával pokyn jak má světská moc s osobou naložit. Historici a vědci zkoumali inkviziční procesy za období 300 let a zjistili, že předány světské moci, byly maximálně tři osoby ročně. To je méně než v SSSR a méně než u nás v době komunismu u nás.

Kdežto Jan Patočka by zase zavražděn komunisty, tedy i autorem článku jako spoluviníkem. Těch pár předchozích "přehmatů" nevyjímaje.

I Husově případu se jednalo o pěkný podraz a zradu z vlastních řad. To nám jde dobře.

Pravda vadí vždycky.

A zejména panu Řezníkovi.

Soudím, že Kostnický koncil a proces s Miladou Horákovou se nedají srovnávat.

Cílem Kostnického koncilu bylo hlavně odstranit papežské schizma a sjednotit církev. Proces s mistrem Janem Husem jako heretikem zde nebyl tím hlavním úkolem. Jan Hus měl možnost zachránit si život, pokud by si posypal hlavu popelem a prohlásil, že šířil bludy. Hus však raději setrval na své pravdě a byl upálen. Kostnický koncil byl sice úspěšný, nicméně nikdo z jeho aktérů netušil, že upálení Jana Husa rozpoutá husitské války. Dnes katolická církev hodnotí Jana Husa jako jednoho z prvních církevních reformátorů.

Proces s Miladou Horákovou a dalšími byl celý vykonstruovaný bez jakýchkoliv pravidel. O rozsudcích smrti bylo už rozhodnuto předem. Cílem procesu bylo pouze zastrašit veřejnost, aby se už nikdo neodvážil komunistům oponovat. Popravením Milady Horákové dali komunisté prostě najevo "my už se nezastavíme před ničím". Cílem podobného procesu s Rudolfem Slánským a dalšími komunistickými funkcionáři o rok později bylo zastrašit i vlastní členy komunistické strany.

Hlavní problém je v tom, že církvi šlo jen o upevnění moci na základě účelové obhajoby vlastního výkladu pohádkové knížky, zvané Bible. Protože v náboženství se nelze opřít o žádné relevantní důkazy.

Kdežto Galileo věděl, že má pravdu, kterou lze ověřit a s pomocí vědeckých nástrojů dokázat. Takže klidně mohl odvolat s vědomím, že na jeho pravdě to nic nezmění a že bude moci pokračovat v práci (Traktát o světle).

Nesmyslné církevní spory se táhnou dodnes, viz sloup. Podobně jako spory, zda levicově či pravicově.

V případě Mistra Jana šlo ovšem o temný středověk, kdežto v případě Milady Horákové o osvícení 20. století. Které "osvítili" bolševičtí tmáři. (To se mi povedlo, je to jak z Ruďasa!). Včetně pana autora.

Zapomel jste dodat, ze Jana z Husi zavrazdili "Sudetaci, cernosi a uprchlici". To aby Vas "historicky nebo hystericky" vytvor byl kompletni.