Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Donald Trump jako nový Ronald Reagan

31. 01. 2017 13:24:04
Nedávné setkání britské premiérky Mayové a amerického prezidenta Trumpa přirovnávají mnozí komentátoři k restartu politiky, kterou v 80. letech minulého století spoluvytvářeli Ronald Reagan a Margaret Thatcherová.

Má však toto připodobnění nějaké reálné základy, nebo se jen jedná o zbožné přání konzervativních nostalgiků toužících po návratu k době, kdy konzervativní pravice na domácí půdě drtila odbory a prosazovala striktní neoliberalismus. Kdy na půdě mezinárodní se jí podařilo „uzbrojit“ Sovětský svaz a vyhrát Studenou válku. Doba se však změnila, kapitalismus se rozšířil i do bývalých zemí „říše sovětů“ a „rudé“ Číny a hrozbou pro Spojené státy již není komunismus, ale islámský terorismus a růst ekonomické a vojenské moci asijského hegemona – Číny, což si uvědomoval i bývalý americký prezident Obama, jenž oblast Tichomoří označil za prioritní oblast amerických strategických zájmů. Nový americký prezident ve svých předvolebních slibech deklaroval svou snahu učinit Ameriku opět velkou, ale na rozdíl od Reagana mu zřejmě nejde ani tak o světovou expanzi, ale spíše o urovnání poměru v samotných Spojených státech, zejména co se týče zlepšení ekonomické situace obyvatel této země. V rámci této politiky chce omezit příliv levné pracovní síly ze zemí Latinské Ameriky a zamezit přesouvání výroby amerických firem do zahraničí. Je otázkou, jak se tato politika bude zamlouvat nadnárodním společnostem, ale těm Trump připravuje kompenzaci v rámci snižování daní, která je nejspíš uklidní.

V zahraniční politice se Trump pravděpodobně inspiroval Huntingtonovým dílem Střet civilizací, když odmítl koncepci světového universalismu a počítá spíše s multipolárním uspořádáním, který se bude blížit vizím ve výše uvedené knize. Již v roce 1996 Huntington předpověděl, že hlavním globálním soupeřem USA, potažmo Západu, se stane Čína, kde se vytváří nový, svébytný socio-ekonomický model kombinující prvky soukromého podnikání a autoritativního politického režimu. Huntington uvádí, že aby západ mohl s tímto obrem soupeřit, tak musí uzavřít spojenectví s latinskoamerickou civilizací, Indií a Ruskem. Z Trumpových předvolebních i povolebních prohlášení a posledních skutků můžeme vyčíst, že americký prezident se cesty, nastíněné Huntingtonem, drží a to i přes kritiku z domácích i zahraničních kruhů. Hádankou je, jak se budou vyvíjet vztahy s Evropou, zda tato bude mluvit jedním hlasem, nebo se Trumpovi podaří dotlačit hlavní evropské země k separátnímu jednání, což by bylo pro Spojené státy zřejmě výhodnější. Tomuto scénáři odpovídá podpora žhavé kandidátky na francouzskou prezidentku Marine Le Pen a dalších politických sil, které se staví proti evropské integraci. Zde vidíme poměrně významný rozdíl mezi dobou, kdy politiku tvořil Reagan a dobou dnešní. Reagan v Evropě spolupracoval s politiky tradičních stran, zejména socialisty a křesťanskými demokraty, kdežto Trump se často obrací na strany, které ještě nedávno byly označovány za ultrapravicové a jako takové byly většinou ostrakizovány.

Srovnávat Reagana a Trumpa v dnešní době je asi poněkud předčasné, ale již dnes můžeme říci, že se jedná o výrazné osobnosti s velkými vizemi. U Trampa však ještě nevíme, jak dalece se mu tyto vize podaří naplnit a zda zůstane jen u populistických slibů, jak slyšíme od jeho kritiků. Doba, kdy oba prezidenti svůj úřad zastávali je diametrálně odlišná, ale výzvy, k nimž se Reagan musel a Trump musí postavit, byly a jsou obrovské. Někdo namítne, že určovat světové dění v době Studené války bylo nesrovnatelně obtížnější, ale musíme si uvědomit, že ani dnešní svět není zcela bezpečný a že západní státy čelí mnoha ekonomickým i jiným problémům. Trump razí politiku „Amerika na prvním místě“ což znamená, že si Spojené státy budou striktně bránit své ekonomické zájmy a nebudou ochotni příliš investovat do vojenských dobrodružství ve světě, jak to činily poslední americké vlády. Evropa si tedy musí ujasnit, jakou koncepci své obrany bude preferovat, zda jednat o vytvoření evropské armády, či se nadále spoléhat na pakt NATO. Důležité také bude, zda si EU udrží svou jednotu, či bude docházet k její demontáži, což sníží její, již tak pochybnou mocenskou váhu, která ve srovnání s USA, Ruskem a Čínou navíc neustále klesá. Jaké bude vládnutí nového amerického prezidenta a jaká bude role USA na mezinárodní scéně v budoucích letech, ještě nevíme. Co však vidíme již nyní je to, že určitě nebude nouze o překvapení a neobvyklé politické postupy na které jsme nebyli z minulosti zvyklí. O tom, jestli tato politika bude úspěšná, se rozhodne až v následujících letech. No necháme se překvapit.

Autor: Aleš Merta | úterý 31.1.2017 13:24 | karma článku: 13.94 | přečteno: 457x

Další články blogera

Aleš Merta

Za rozpad Ukrajiny může především Majdan

Prezident Zeman svým vystoupením před Parlamentním shromážděním Rady Evropy přitáhl pozornost medií i veřejnosti ke konfliktu, který již pomalu upadal v zapomnění. Jeho proslov namíchl nejen ukrajinské zastupitele,

12.10.2017 v 13:22 | Karma článku: 36.40 | Přečteno: 1443 | Diskuse

Aleš Merta

Cínovecký tunel, aneb scénář á la OKD

Lithium v odhadované ceně až 3 bilióny korun skrývá lokalita Cínovec v severních Čechách a není tedy divu, že na toto, pravděpodobně jedno z posledních bohatých nerostných nalezišť u nás, si brousí zuby mnoho privátních investorů,

7.10.2017 v 15:44 | Karma článku: 35.49 | Přečteno: 1275 | Diskuse

Aleš Merta

Dovozem levné pracovní síly k vyšším mzdám?

Téměř všechny politické strany nám před volbami slibují růst mezd a naivní občan jim to „žere“, protože tato perspektiva je velice lákavá.

26.9.2017 v 13:23 | Karma článku: 13.53 | Přečteno: 564 | Diskuse

Aleš Merta

Mýty o lidovcích, aneb Mirek Dušín a jeho skautíci

KDU – ČSL je politickým křídlem katolické církve. Lidovci jsou stranou, která se pevně drží vládních koryt. Lidovci kolaborovali s minulým režimem.

18.9.2017 v 13:24 | Karma článku: 26.15 | Přečteno: 836 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Radomír Dolanský

Prolezli tak, tak, ale štěkají nejvíc

Kalouskův učeň svými záštiplnými bláboly překonal samotného Mistra keců. Praha a „cizinci“ se vyznamenali záchranou fialového moru. Nicky nedokáží pochopit, co je to vůle voličů. Z jejich vyjádření bylo cítit, že volič = tupec.

22.10.2017 v 9:24 | Karma článku: 21.45 | Přečteno: 348 | Diskuse

Jan Rýznar

Tyto volby nebyly o p. Babišovi. Bylo to zúčtování se všemi, kdo mu vůbec neměli dát šanci

Jsem vyloženě potěšen výsledky právě skončených voleb - aniž bych je byl schopen v této nádheře očekávat. Až na Babiše se totiž klepou všichni kdo nám vládli v předchozím volebním období. Všichni včetně prezidenta Zemana.

22.10.2017 v 9:23 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 218 | Diskuse

Renata Pospiechová

Hlas lidu

Tak to máme za sebou. Ale také před sebou. Lidé zvolili. A člověk zírá. Co najít optimistického? Co najít optimistického?

22.10.2017 v 9:19 | Karma článku: 7.45 | Přečteno: 149 | Diskuse

Jan Bartoň

Volby: Nikdo vítězi voleb neblahopřál

Zažil jsem už od roku 1990 mnoho svobodných voleb. Letošní výsledek je v mnoha směrech „revoluční“. Poražení vítězi voleb nedokázali - pokud jsem si všiml správně - ani poblahopřát, tak moc jim Andrej Babiš leží v žaludku.

22.10.2017 v 9:01 | Karma článku: 15.63 | Přečteno: 537 | Diskuse

Pavel Kamas

Jak dopadnou volby v roce 2025? Zcela pozitivně.

Skončily volby a většina národa je plná emocí, ať z úspěchu jejich strany nebo naopak. Předvolební černé scénáře pomalu utichají a já jsem z výsledku nadšen. Jako když jdu k zubaři. Zub bolí a čeká mě vrtačka.

22.10.2017 v 8:59 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 138 | Diskuse
Počet článků 94 Celková karma 22.57 Průměrná čtenost 1307

Mediální prostor je plnný zajímavých názorů, ale možná v něm chybí ten můj.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.