Za existence samostatné České republiky, tedy od roku 1993, se výroba a export zbraní neustále zvyšuje a v minulém roce prodali naši výrobci zbraně již za více než 18 mld. korun. Výroba zbraní je zpravidla velmi sofistikovaná a tak většina lidí nebere export zbraní jako nepřijatelný, ale spíše jako úspěch českého průmyslu. Málokdo však ví, že asi polovina našich zbraní putuje do zemí, které jsou všeobecně považovány za nedemokratické a že seznam zemí, kde je vývoz zcela zakázán je velmi krátký[1]. Mediálně známý jsou zejména dodávky zbraní do Iráku, kde pomáhají likvidovat islamisty z IS. Je nanejvýše pravděpodobné, že při dobývání Mosulu, při kterém zahynulo údajně až 40 000 civilistů, byly některé oběti zabity českými zbraněmi, či českou municí, ale to se dá jen těžko potvrdit. Jak již jsem však uvedl výše tak existuje jeden dobře zdokumentovaný případ, kdy je zabíjení civilistů českými zbraněmi téměř sto procentně jisté. Když se v roce 2008 pokusila gruzínská armáda potlačit secesistické hnutí v Jižní Osetii, tak do bojů nasadila i zbraně nakoupené v předcházející době za 40 mil. eur z naší republiky. Česká republika do této země vyvezla značné množství starších tanků, houfnic a raketometů. Tyto zbraně byly nafoceny, když je Gruzínci nasadili na ostřelování obytných čtvrtí města Cchintali. Mementem se stalo osmnácti hodinové ostřelování jediné místní nemocnice, což označila lidskoprávní organizace Human Right Watch za válečný zločin.
Že tento případ vývozu do nestabilních regiónů není ojedinělý, můžeme dokumentovat i na dalších podobných kauzách. V roce 2007, za ministra zahraničí Swarzenberga, exportovala naše republika BVP do Rovníkové Guiney pro brutálního diktátora Theodora Obianga Mbasoga. Neustále se také rozšiřuje vojenská spolupráce se Saudskou Arábií, která je považována za jeden z nejméně demokratických režimů ve světě. V roce 2014 zaujala tato země první místo v exportu našich zbraní a to i přes to, že hrozí, že tyto budou použity k represím proti místní opozici, či při jejich vojenských dobrodružstvích v Jemenu, či v minulosti při potlačování arabského jara v Bahrajnu. Právě případ použití vojenských vozidel při potlačování opozice řeší v současnosti Kanada, kde sílí tlak veřejného mínění za zakázání vývozu vojenského materiálu do této země. Kromě oficiálního vývozu do zón konfliktů však zde existuje i vývoz neoficiální, praktikován přes různé prostředníky. Podle Guardianu putovaly na Blízký Východ z východní Evropy, v nedávné době, zbraně za jednu miliardu eur. Cesta zbraní vedla přes Saudskou Arábii, či Turecko, SAE, nebo Jordánsko k syrské opozici, včetně té islamistické. Konkrétnější údaje přinesl bulharský list Trud, který se sice věnoval zejména nelegálními dodávkami z Bulharska a Srbska, ale všímá si i podezřelých exportů z naší republiky. Hlavním aktérem monitorovaných obchodů je vláda Ázerbájdžánu a tamní letecká společnost Silk Ways. Scénář je jednoduchý, ázerbajdžánské aerolinky přepravují zbraně pod diplomatickým krytím do země deklarovaného příjemce, ale při cestě existuje mezipřistání, kde jsou zbraně pravděpodobně vyloženy a přesměřovány na syrské bojiště. V roce 2015 uskutečnily Silk Way patnáct letů z Ostravy, při niž přepravovaly pokaždé 40 tun vojenského materiálu. Mezipřistání se uskutečnilo v izraelském Ovdu a je tedy docela možné, že odtud tento materiál putoval do rukou proti Asádovské opozice v jižní Sýrii.
Není možné si nalhávat, že pokud by naše republika přistoupila na větší restrikce vývozu vojenského materiálu, tak změníme svět k lepšímu. Dodávky našich zbraní jsou lehce nahraditelné a význam by mělo jen, pokud by sankce na vývoz zbraní do nestabilních regiónů a pro brutální režimy zavedly velmoci jako USA, Rusko a Čína. To je ale z oblasti science fiction, jelikož například USA nedávno uzavřely obrovské obchody s režimem v Saudské Arábii. Přes to by ale např. zákaz vývozu zbraní právě do SA mohl pozvednout prestiž naší země u mnoha lidí po celém světě a naše vláda by se měla zamyslet, zda nezařadit tuto zemi na náš „černý“ seznam. Jak již jsem uvedl, tak výroba vojenské techniky je vysoce sofistikovaná a tedy pro naši ekonomiku žádoucí. Ovšem touha po zisku za každou cenu nesmí mít větší váhu než zabránění utrpení civilistů v těch koutech světa, kde naše zbraně putují. Je třeba odmítnout názor našeho prezidenta, který se na zbrojním veletrhu IDET vyslovil pro volnější pravidla pro náš vývoz zbraní. Můžeme být hrdi, když naše zbraně nakoupí např. Švédsko, ale neměli by jsme zavírat oči, když putují tam, kde neslouží k obraně, ale k expanzi, násilnému řešení sporů, či potlačování domácí opozice. Je to sice naivní přání, ale snad se lidstvo poučí z chyb, které činilo a činí a „jednou budeme dál“.
[1] V roce 2015 byl zakázán vývoz zbraní do Běloruska, Zimbabwe, do Súdánu, jižního Súdánu, Iránu, Eritree, Sýrie, Severní Koreje a na Kubu.