Prázdné gesto předsedy Senátu

Nebudeme ohýbat svá záda, nebudeme škemrat o vaše groše, budeme prosazovat naše hodnoty i všem protivenstvím navzdory.

Tak nějak obhajoval svou cestu na Tchaj-wan předseda Senátu pan Vystrčil (ODS) v úterních Událostech a komentářích. Těmi pár groši myslel pan předseda příjmy, které nám přináší ekonomická spolupráce s Čínou a které jsou v ohrožení, pokud pan předseda plánovanou cestu opravdu uskuteční. Pan Vystrčil měl pravdu když prohlásil, že peníze by neměly hrát v politickém rozhodování hlavní roli, ovšem jeho vyjádření nezní příliš upřímně. Zásadní problém je totiž v tom, že v některých případech jsou hříšky některých režimů tolerovány, přičemž obhajobou jsou téměř vždy dobré ekonomické a politické vztahy, zatímco v jiných případech se jde po takových režimech jako po psancích na divokém západě, ač ekonomicky i jinak na tom výrazně tratíme.

Pan předseda mluví o ohýbání hřbetů pro pár grošů, ale co tedy se dá říci o vrcholných představitelích politických reprezentací většiny západních zemí kteří v minulosti, pro čínské politické představitele, chystali pompézní uvítání při přijímání státních návštěv z této země a naopak návštěvě Tchaj-wanu se vyhýbali jako čert kříži. Otázka zní: a) má většina západních politiků ohnutá záda, či za b) mají tamní země pouze konzistentní zahraniční politiku, která respektuje zásady politiky jedné Číny? Myslím, že správná odpověď je za b) a je záhadou, proč se má naše politika odlišovat od politiky našich spojenců, která je u nás obvykle glorifikována. Pan Vystrčil tvrdí, že je to naši historickou zkušeností, ovšem já mám spíše za to, že u nás dělá zahraniční politiku kde kdo, a potom to tak s tou naší ZP vypadá.  Jen asi u nás je možné, že do ZP mluví starosta z Horní, dolní, předseda senátu, či pan prezident, i když podle ústavy má mít oficiální slovo v této oblasti především vláda, potažmo ministerstvo zahraničí.

Pan Vystrčil svou cestou tak chce učinit pouhé prázdné politické gesto, za jehož dopady nebude zodpovědný ani on, ani ODS jejíž je členem, ani Senát, jehož je předsedou, ale právě vláda, jež bude řešit možné komplikace, které tato cesta může způsobit. Jak ovšem, ve výše zmíněné televizní diskusi řekl pan Okamura, tak je to jeho rozhodnutí a nezbývá než popřát mu šťastnou cestu. Mám ovšem za to, že místo prázdných gest by bylo radno činit gesta opravdová, která mohou pomoci národům, které opravdu někdo bezprostředně ohrožuje. Pan Vystrčil měl například možnost navrhnout, aby naše země poskytla zbraně našim spojencům v boji s IS – syrským Kurdům. Tito byli totiž po splnění své role předhozeni našemu dalšímu spojenci – Turkům, kteří se s nimi rozhodli definitivně zúčtovat. Kde tehdy byly morální a demokratické zásady pana Vystrčila a spol.? Ovšem, Turecko je nejen náš strategický spojenec, ale i významný obchodní partner a groše od něj přece nesmrdí. My záda ohnout nemuseli, to jen ti Kurdové, národ, o kterém Češi vlastně vůbec nic neví, i když by jim měli být neskonale vděčni.  Jít, v mezinárodní politice, proti proudu není moc standartní a vyžaduje to odvahu. Zásadní kroky by ovšem měla vždy činit zásadně vláda, která za tyto kroky, jak již jsem výše uvedl, nese také zodpovědnost. Politické hašteření mezi ústavními činiteli, politika dvojího metru, nekoncepčnost ZP, to vše nepřispívá k nedůvěryhodnosti našeho státu na mezinárodní scéně. Připravovaná cesta, druhého nejvyššího státního představitele do země, kterou ČR oficiálně neuznává, tak bude vrcholem bizarnosti, která se stává pro naši ZP bohužel tak poněkud příznačnou.