Cudný islám versus zhýralá západní civilizace

Diskuse o zákazu, či tolerování burkin na evropských plážích a koupalištích mě dlouho nezajímala, považoval jsem ji za malichernou. Ovšem v sobotu publikoval jeden nejmenovaný bloger článek plný frází o morálce, mravnosti a ...

tradičních hodnotách, který mě doslova zvedl ze židle. Ač sám ateista, nemám nic proti náboženské svobodě a konzervativní hodnoty považuji, pokud jsou přijímány v rozumné míře, za docela přínosné. Autor výše uvedeného článku se ovšem právě pomocí argumentů blízkých ideám konzervatismu snažil obhajovat muslimskou kulturu a tedy i kladný postoj k zahalování muslimských žen. Jeho blog je plný frází o mravnosti, morálce, cti a skutečných hodnotách, tedy o pojmech, které údajně Evropa zavrhla a nyní jsou jejími nositeli právě muslimové. Autor má pravdu, že konzervativní hodnoty, ve své historické podobě, jsou na ústupu a již od devatenáctého století se ve vyspělém světě více prosazovaly myšlenky liberalismu, čehož důsledkem byla i emancipace žen a to i v oblasti oblékání. Byla tak prolomena středověká dogmata, pomoci kterých si křesťanská církev přisvojila roli strážkyně cnosti a morálky, což ji dávalo moc zasahovat do života téměř každého člověka.

Katolíci sice stále tvrdí, že zahalení nahoty souvisí s požitím ovoce ze stromu vědění, po kterém následovalo prozření Adama a Evy, ale my neznabozi spíše máme za to, že šaty člověk nezačal používat z důvodu, aby se stal cudným, ale proto, že oděv ho chránil před zimou a nepřízni počasí. Ještě antika byla k nahotě velmi benevolentní, ale příchod křesťanství, staršího bratra islámu, přinesl znatelný obrat. Doba, která následovala, se nesla ve znamení prudérnosti, kdy jedině některé sekty, založené na ideálech blízkým i našim adamitům[1], vybočovaly, svým vztahem k nahotě, z norem tehdejší kultury. Ve dvacátém století konečně doba temna skončila, postupné odhalování žen, ale i mužů, vedlo k rozvoji nudismu a naturalismu, tedy návratu k přírodě. Každý lékař vám jistě potvrdí, že koupání bez šatů je zdravější a ti kteří si přece jen plavky neodpustí, by se měli po koupeli převléci do suchého oblečení. Ještě si pamatuji doby za socialismu, kdy se předškolní děti čvachtaly nahé, a nikdo se nepohoršoval, protože to bylo zcela přirozené. Pod záminkou, že rozvoj digitální fotografie umožňuje úchylům zneužívat takto odhalené děti, se k nám rozšířila móda oblékání plavek pomalu nemluvňatům, přičemž holčičky musí mít samozřejmě zahalenu i svou hruď. Žádného rodiče jistě nepotěší, že najde na internetu nahé fotky svého potomka skotačícího na koupališti, ale musíme si uvědomit, že oblékáním dětí do plavek bereme těmto dětem i jejich „nevědomost“, která jim umožňuje chovat se přirozeně, bez ohledu na morální předsudky.

Celkem se také divím, že i v dnešní době mohou samozvaní strážci morálky požádat správce koupaliště, aby vykázal ženu opalující se „nahoře bez“ protože budí pohoršení. Poslední velká „revoluční“ vlna, která proběhla v šedesátých létech dvacátého století, přinesla západní civilizaci mnoho svobod, které by si občané neměli nechat vzít. Islám žije stále svým středověkem a povolení ženám koupat se v Burkinách je jen slabou úlitbou. Pokud se nezmění přístup islámu k ženám, které jsou, když se odhalí, považovány za „ženy lehčích mravů“, tak nemůžeme mluvit o integraci islámských migrantů do západní společnosti. Silvestrovské sexuální ataky v Německu jsou založeny právě na takovém myšlení mládenců z východu, kteří často považují evropské ženy za lehkou kořist, která si zaslouží neúctu a opovržení. Skupina Olympic kdysi zpívala píseň - Taky jsem se narodil bos, která nám sděluje, že všichni se rodíme nazí a nahota je tedy součást lidské přirozenosti. Nežijeme však v ráji a tak šaty z výše uvedených důvodů potřebujeme. Oděv by ovšem měl plnit jen praktické funkce a nepodřizovat se náboženskému diktátu. Nošeni burkin samozřejmě není zásadní problém, který musí Evropa v rámci nynější uprchlické vlny řešit, ale čítankově ukazuje, že soužití našich kultur nebude tak ideální, jak se nám snaží někteří politici namluvit.

[1] U podobných sekt nešlo o otázku vztahu k cudnosti, ale o to, že tyto sekty odmítaly veškeré vlastnictví, tedy i vlastnictví oděvu.