Proč vlastně levice dělá Babišovi komplice

Mnoha lidem nejde pod fousy, či nechápou spolupráci tradiční levice s miliardářem Andrejem Babišem a nejraději by viděli, jak levice vrazí panu premiérovi kudlu pěkně do zad.

Když píši mnoha lidem, tak myslím prakticky všechny „opozičníky“ a také část příznivců KSČM a ČSSD, kterým se spolupráce s miliardářem nezdá ideologicky příliš „košer“. Nespokojenci nevidí, že se u nás podařil nastolit jedinečný třídní kompromis založený na pragmatickém spojenectví mezi velkým kapitálem a proletariátem, který nám přinesl stabilní vládu, panu Babišovi rostoucí preference a levici bolest hlavy z úbytku voličů. Abychom se ovšem dobrali důvodu vzniku a současného trvání tohoto unikátu, tak se musíme podívat trochu do historie.

Když Andrej Babiš zakládal Hnutí ANO, definoval ho jako středový subjekt, což bylo v této době mazané, protože právě tehdy se stali bezprizornými mnozí voliči, kteří již nadále odmítali podporovat korupčními skandály diskreditovanou pravici. Start se povedl a v předčasných parlamentních volbách v roce 2013 získalo ANO přes 18 % hlasů, což znamenalo, že se mohlo podílet na vzniku středové vlády spolu s KDU – ČSL a Sociální demokracií, která sice hrála v koalici prim, ale pan Babiš pro sebe získal důležitý post ministra financí. Pan Babiš ovšem pochopil, že jen s hlasy od bývalých voličů pravice se příštím premiérem nestane a česko-slovenský magnát se tedy pro změnu začal stylizovat do role Jánošíka, který myslí na prostý lid a začal slibovat, že přidá trochu těm a trochu těmhle a že když ho zvolíme, budeme se mít dobře všichni dohromady. Jenže ouha, ono nějak nejde uspokojovat protichůdné zájmy jednotlivých skupin, které pan Babiš smíchal ve své bramboračce a hlavně, když chcete plnit přání těm i těmhle tak máte za chvíli prázdnou kasu. Magnát, nebo Jánošík, řešil tenkrát nejspíše dilema hrdina této story a dumal, která skupina voličů by k němu byla loajálnější. Kouknul tedy asi někam do statistik a jal se oblékat lidový kroj. Vláda přidávala důchodcům, státním zaměstnancům, došlápla si na potenciální neplatiče daní, ovšem samozřejmě jen těch malých ryb a PR úderka ministra financí dovedla lidem vysvětlit, kdo je vlastně tím dobrodincem, který se o ně stará. A zatímco preference ANO rostly, tak vládní sociální demokracie i opoziční komunisté začali ztrácet na úbytě.

Přišly další volby, které pan Babiš drtivě vyhrál, ale najít koaličního partnera byla pořádná fuška. Ruce pryč od něj dávala pravice, pro kterou byl populista s "temnou minulostí" a navíc k tomu obviněný v kauze Čapí hnízdo. Váhali i socani, kterým pan Babiš vypálil jejich voličský rybník. Nakonec ovšem u levice zvítězil pragmatismus, protože jejich voliči vyžadovali naplňování sociálních slibů, což se z opozičních lavic dá uskutečňovat jen těžko. Levice si tak nasadila chomout, který ji táhne k zemi a zatímco kočí sedí pevně na kozlíku, tak ji ubývá sil. Jak ovšem z toho ven a nepřijít o ty poslední voliče, které levici zbývají? Pokud by totiž levice vypověděla Babišovi spolupráci, tak nejenže ztratí tu část příznivců ve svých stranách, která spojenectví s panem premiérem podporuje, ale naštvali by i levicový elektorát, který v současnosti podporuje Hnutí ANO a tito voliči, by se po případném pádu Babišovy vlády, nejenže do lůna tradičních levicových stran nevrátili, ale naopak by se jen zatvrdili na svých současných pozicích. Je tedy potřeba, aby jim pan Babiš dal vale sám a následně se spojil s pravicí, čímž by se u levicových voličů zdiskreditoval.

Komunisté zvolili taktiku vyčkávání na nějakou fatální chybu současného premiéra, která by ho stáhla ke dnu a uvolnila hráz migraci jeho voličů. Babiš ovšem není žádný zelenáč a tato taktika se tak může proměnit v čekání na Godota. Sociální demokracie to vzala radikálněji a zvolila taktiku permanentního tlaku na zvyšování státních výdajů, což pana premiéra diskredituje v očích pravicových voličů i u jeho podporovatelů z akademických a podnikatelských kruhů. Pokud by pan Babiš totiž jen stále ustupoval, tak by mu nestačilo šahat jen do peněženek střední třídy, ale musel by „pumpnout“ i velké společnosti, což by mu asi nebylo odpuštěno. Tato taktika ovšem přináší ČSSD i nepříznivý efekt v tom, že strana je mnohými vnímána jako příliš rozhazovačná, což jí odrazuje středo-levé voliče. Jak je zvýše uvedeného vidět, tak selanka mezi tradiční levicí a velkokapitálem nemá budoucnost. Buď Babiš levici pozře, nebo musí logicky dojít k roztržce. Co bude poté následovat si nedovolím prognózovat, ale Babiš je nadán značnou kreativitou, takže mám za to, že ti co již dlouho žijí očekáváním jeho politického funusu, si budou muset ještě nějakou dobu počkat.