Živnostníci jako tikající koronavirová bomba

Proč zrovna živnostníci? Ptá se asi čtenář po přečtení titulku, ale když se hlouběji zamyslí, tak zjistí, že z logiky věci patří tato skupina obyvatel opravdu k největším, potenciálním, šiřitelům koronaviru.

Jako největší šiřitelé koronaviru u nás se zatím ukazují navrátilci ze zemí, kde se virus masívně rozšířil, ale pomalu nastává situace, kdy se přenašeči viru stávají lidé, kteří v zahraničí nebyli a ani není možné dohledat, zda se s někým, kdo v zahraničí byl, vůbec někdy potkali.  Na problém, že se významnou skupinou šiřitelů viru mohou stát právě OSVČ upozornilo čtvrteční „Právo“ které uvedlo, že nemocenské pojištění si u nás platí jen 97 000 lidí z více než miliónu osob, které pracují jako OSVČ. Tito lidé by při dodržování karantény mohli přicházet o zdroj svých příjmů, což by je mohlo zajisté existenčně ohrozit, takže zde existuje nebezpečí, že budou karanténu obcházet a stanou se významnou skupinou šiřitelů viru. OSVČ si nemusí ze zákona platit nemocenské pojištění a tak ti co tak nečiní, nemají nárok nejen na vlastní nemocenskou, ale nepřísluší jim ani opatrovné, které dostávají plátci na opatrování dětí mladších deseti let ze škol, které jsou v karanténě.

 Tristní situace, ale je pravdou, že živnostníci mají proti zaměstnancům některé výhody, které ovšem dostávají za to, že se počítá, že se o sebe dovedou postarat sami. Je tedy na jejich zodpovědnosti, zda vstoupí do státního nemocenského pojištění, či zda si sjednají pojištění komerční, nebo prostě riskují, že se jím nic nepřihodí. Existují samozřejmě různé skupiny živnostníků dle jejich příjmů, či chování. Je tady skupina, která má nadstandartní příjmy, které ji umožňují investovat, pojistit se a není tedy na státu v podstatě závislá. Pak je tady skupina těch, co sice vydělávají méně, ovšem jsou zodpovědní a myslí na zadní vrátka. Další skupinou jsou ti, co sice vydělávají dost, ale také vedou nákladný život a na zadní vrátka příliš nemyslí. No a pak jsou zde živnostníci, kteří vydělávají jen na své živobytí a OSVČ se stali jen z nouze, nebo proto, že jim to přináší svobodu. Tito na své zajištění nemají a spolu s předchozí skupinou patří právě k potencionálním šiřitelům koronaviru.

Jak již jsem napsal výše, tak stát dává OSVČ jistou svobodu, ovšem není od věci uvážit, zda by po nich neměl požadovat jistou odpovědnost. Dlouho se mluví o tom, že značná část OSVČ si platí malé příspěvky na sociální pojištění a že jejich důchody nebudou tedy postačovat na zajištění jejich základních životních potřeb, až dosáhnou důchodového věku. Stanou se tak závislými na sociálních dávkách a za jejich neodpovědnost pak budou platit ti, kdo do systému celý život poctivě přispívali. Nynější epidemie koronaviru pak poukazuje na to, že změna by měla nastat i v oblasti pojištění nemocenského. Není nutno nikoho nutit, aby vstoupil do státního nemocenského pojištění, ale možná by nebylo od věci, aby si OSVČ museli případně povinně sjednat pojištění komerční. Pro některé živnostníky by to bylo možná likvidační, nebo by zmenšilo jejich příjmy, ale dle mne by to mělo, v rámci získání nynější zkušenosti, logiku. Člověk žijící v nějakém společenství má vždy nějaká práva, ale i nějaké povinnosti. Není možno, jen dožadovat se práv a až když je člověkovi ouvej, tak hledat někoho kdo mu pomůže. Ano, naše společnost je založena na solidaritě, ale musí vyžadovat také odpovědnost. Pokud to tak nebude, tak funguje špatně a nespravedlivě.