Mohou za smrt senátora Kubery Číňané, nebo spíše jeho zlozvyk?

Náhlé úmrtí senátora Kubery všechny poněkud zaskočilo, ale až do včerejšího vysílání pořadu ČT – 168 hodin byla jeho smrt všeobecně vnímána jako následek jeho lásky k nikotinu, a nic jiného v tom podstatě nikdo nehledal.

Naši oblíbení investigativci ovšem přišli s versí, že Kuberovu smrt zapříčinil nátlak z našeho „Hradu“ a z čínských nejvyšších, politických míst, kterým se nelíbil jeho nápad navštívit Tchaj-wan, který Čína považuje za součást svého území. V pořadu vystoupila senátorova žena a dcera, které čínský „scénář“ podpořili, stejně tak jako ho měl podpořit dopis, který předseda senátu před smrtí obdržel na papíře s hlavičkou čínského velvyslanectví. Reportér ČT citoval z dopisu pasáž, kde je Kubera upozorňován na to, že návštěva Tchaj-wanu jde proti politice jedné Číny, kterou oficiálně podporuje i naše diplomacie, a že tato návštěva nejspíše poškodí vzájemné vztahy mezi ČR a touto asijskou velmocí, především pak, že bude mít negativní vliv na šance našich podnikatelů uplatnit se na čínském trhu. Zní to jako výhružky, ale musíme si uvědomit, že tento tón není v mezinárodních vztazích až tak neobvyklým a rozhodně ho nepoužívají jen rudí buržoové na východě, ale i státy, které se označují jako vzory demokracie.

Spojené státy používají, a v historii používaly, ekonomický nátlak se značnou oblibou, o čemž by např. takoví Kubánci mohli psát sáhodlouhé romány. Senátor Kubera musel v té době samozřejmě řešit těžké dilema, když se měl rozhodnout, zda se nepodvolit nátlaku a riskovat, že mu budou přičítány ztráty za zmařené investice a tím, že couvne, a ztratí tvář, ale musíme zdůraznit, že to nebylo to až zas tak fatální rozhodování a obě rozhodnutí se daly vždy nějak obhájit. Stres jistě zdraví neprospívá, ale zda v tomto případě hrál ve smrti politika roli, či ne, to už dnes asi nikdo objektivně neposoudí a i když lze chápat pocity rodinných příslušníků, tak svými prohlášeními o vině Číňanů, či někoho z „Hradu“ na smrti svého blízkého se dostávají na tenký led. ČT a další média zde opět rozehrály bitvu, ve které jde spíše o emoce, než o racionální hodnocení faktů a jimi vytvořená kauza bohužel zas tak trochu připomíná známé přísloví – kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde. Číňané jistě nejsou žádní svatoušci, ale to, že jejich jednání u někoho vyvolá stres, či záchvat zuřivosti ještě neznamená, že mohou za jeho případný kolaps, a dle mne je absolutně mimo mísu, využívat takové neštěstí k politickým, či mocenským hrátkám. Jak je ovšem vidět, tak mnozí se toho neštítí.