Můj marný boj s inflací

Otázky Václava Moravce přináší obvykle jen nudu, ale minulou neděli otevřel pan moderátor téma, které dnes zajímá snad všechny obyvatele naší země.

To téma se týkalo růstu cen a znehodnocování úspor, tedy inflace, která se nám šplhá pomalu k pěti procentům. Přítomní ve studiu se přeli o to, zda příčinnou tohoto neutěšeného stavu je spíše zrušení super-hrubé mzdy, či touha podnikatelů zhojit si rány, které jim způsobily proti covidová opatření, ale jasného závěru se nedobrali. Nedobrali se ani toho, komu má stát přihodit něco do výplaty, aby byla zachována reálná výše mzdy. Shodli se na přidání kantorům, ale u ostatních profesí už taková shoda nepanovala. Paní ministryně Maláčová pro jistotu chtěla přidat všem, tedy přesněji řečeno všem státním zaměstnancům a to rovnou tři tisícovky. Já státní zaměstnanec nejsem a dost pochybuji, že můj zaměstnavatel bude tak štědrý jako paní ministryně, a tak holt musím nad tou inflaci vyzrát jinak. Úspor moc nemám, takže v tomto směru nemusím nic podnikat, ale na ten růst cen se budu muset zaměřit, řekl jsem si, a slíbil si, že v obchodech nebudu kupovat předražené zboží, budu se držet slev a do hospod a restaurací přestanu chodit vůbec a máte po ptákách syčáci nenažraní.

Abych se trochu uklidnil, vyrazil jsem na procházku na beskydský kopec – Ondřejník, který mám z domu, co by kamenem dohodil. Sluníčko pálilo jak v parném létě, potil jsem se až na …. však víte kde, a v ústech jsem začínal mít sucho, jak bych putoval Saharou a ne Beskydami. No což, pod vrcholem je hospůdka a nějaké to pivko žízeň snad zažene, pomyslel jsem si, a svoje předsevzetí ohledně návštěv restaurací jsem začal přehodnocovat. Pitný režim se holt musí dodržovat, protože taková dehydratace zdraví určitě neprospívá. Cena 48 Kč. moje rozhodnutí pečovat o své zdraví sice trochu nahlodala, zvláště když jsem si vzpomněl na před covidových snesitelných 35 korun, ale co schvácený poutník nadělá. Při druhé dvanáctce se chmury rozptýlily a já mohl obdivovat krásu oblých tvarů beskydských hor a turistek, chytajících bronz v posledních paprscích odcházejícího léta. Povím vám, že ten boj s inflací není vůbec snadný, zvlášť když jsou tu lákadla, kterým nelze odolat. Holt ty hory a pivko, někde v horské boudě, patří k sobě a člověk prostě na korunu nesmí hledět, jestli chce z toho života taky něco mít, inflace, neinflace.