Predlistopadovy rezim v postojich siroke skupiny samotnych komunistu v mnohem pripomina ZACYKLENEHO psa honiciho svuj vlastni ocas. Prave ONA zacyklenost za studium urcite stoji.

Vaše zamyšlení je zcela jistě na místě,

protože jistě nepotřebujeme platit instituci, jako je Ústav pro studium totalitních režimů, která slouží pouze k vysávání peněz pro vyvolené. Něco je tady zbytečného, buď ten ústav, nebo historici z Akademie věd.

Skutečností je, že většina chápe, že ten minulý režim byl skutečně totalitní komunistickou společností.

Ta totalita nespočívala ve všeobecném násilí na občany, ale v zastrašování a nadřazenosti komunistů, kteří tu svoji budoucí rovnostářskou společnost pohnojili násilím a zločiny už v době jejich revolučního nadšení v 50- tých letech i když mnoho z toho leží na bedrech tehdejší Justice, která příkladně sloužila komunistické revoluci, což činila i když méně závažným způsobem nadále ve prospěch komunistů přesto, že koncem 60-tých let začínaly probíhat politické rehabilitace.

Většina komunistů pak již brala členství v KSČ spíše, jako volnější cestu k profesionální a politické kariéře, protože mnohé úřady a firmy mohly na vyšších pozicích zaměstnávat pouze komunisty, či jinak prověřené osoby, ale s ohledem na všeobecné mírné zlepšení životních podmínek a podpoře mladých rodin, nepřevažovala ve společnosti žádná radikální protirežimní většina, mimo ostře sledovaného disidentského hnutí a všeobecné nálady ve společnosti, s ohledem na společenské zaostávání v ekonomickém a technickém rozvoji, proti západu.

Ti současní radikální antikomunisté a politicky postižení hrdinové se začali především rodit až po Sametu. Dokonce někteří ti novodobí hrdinové byli v minulosti členi KSČ, nebo za toho totalitního komunismu úspěšně vystudovali vysoké školy.

Už, ani ti dnešní komunisté nechtějí prosazovat totalitní komunismus, ale socialistickou demokracii v duchu roku 1968.

Mimo těch skutečně vážně postižených, kteří zlobu některých komunistických funkcionářů, často i osobní, odnesli, na tom není, co, ke zkoumání.

Kdo získá moc, snaží se ji využívat a to nemusí být jenom komunista.

Totalitním znakem byly i tzv. prověrky v roce 1969. Všichni THP museli před prověrkovou komisí říci svůj postoj ke vstupu vojsk. Kdo řekl okupace, byl hrdý kverulant se kterým by byly stálé potíže a je nutno ho zašlapat. Byl odvolán z funkce, či jinak postižen. Kdo řekl internacionální pomoc (i když předtím třeba proti okupaci demonstroval), byl vzat na milost a mohl dál pokračovat ve své pracovní pozici. Komise shledala, že tento člověk, přestože je v duchu přesvědčen, že to okupace byla, je tvárný a nátlaku se podvolí a proto se s ním může dál pracovat. To byla jednoznačně totalitní praktika.

Jednoznačně to byla vláda jedné strany a to tom nelze diskutovat. To, že to ta jedna strana měla v rukou někdy více a někdy méně nemůže být argumentem, že se nejednalo o pravou totalitu. Totalita skončila až se zrušením vedoucí úlohy KSČ v naší společnosti.

A byla nahrazena vedoucí úlohou více stran, do nichž se občané mohou organizovat za podmínky, že daná strana to či ono nesmí, třeba usilovat násilím o moc. Musí mít takový či makový politický program.

Tu politickou soutěž více stran nahrazovala stejně napínavá soutěž mezi dogmatiky a revizionisty.

Musejí se brát ty znaky s rezervou. Pouze usnadňují rozlišení. Pokud pan Drahoš nosí brýle, nemusí to nutně znamenat, že má oční vadu. Pokud vidíme na někom sukni, tak lze v našich zeměpisných poměrech usoudit, že se jedná o ženu. Pokud tento úkaz spatříme jinde, tak si nemůžeme být tak zcela jistí.

Hele, tuhle jsem v Liberci viděl Skota v sukni!

Řešíte kvadraturu kruhu.

Pokud režim nedovolí jedinci se svobodně rozvíjet, je totalitní.

A o jaký režim jde, pokud jedinci se dovolí rozvíjet totálně.

Karel Kosík v Dialektice konkrétního hovoří o totalitě celku. To znamená, že nelze hovořit o celém dortu, pokud ho kousek chybí.

Je treba vzpomenout, ze se na forme minule 'totality' aktivne a siroce podilely i intelektualni elity.

Např. i Vaše intelektuální síla? To by tomu odpovídalo!

Můžeme diskutovat o míře naplnění kritérií, o míře totalitarismu, ale připadá mi to být dost morbidní a nesmyslné - něco jako diskutovat nad zavražděným o míře jeho mortality.

Za dob vlády KSČ v ČSSR byl uplatňován totalitní režim a jakoukoliv relativizací na tom nic nezměníte. A tvrdit, že takové tvrzení je neúctou .... to už mi zavání jakousi propagandou.

U kavy a koblihu se rado pitva a intelektualne rozebira a prevraci ruzna temata. Jen u jednoho se jaksi jedna o relativizaci.

Autor by si mohl ušetřit všechnu tu zbytečnou práci jedinou větou. "Nebylo všechno špatně". Klasická mantra všech bývalých i současných bolševiků.

Jistěže nebylo. O to snad žádná.p

Průvodní znaky totality ČSSR splňovala a na intenzitě v různých období opravdu nezáleží. Nic jako totalita s lidskou tváří neexistuje

tak jestli se budeme hádat, zda byl totalitní trochu, víc nebo méně... to není asi úplně podstatné.

stejně tak, jak vidím, že obětí měl méně, než jiné totality - to asi není hlavní problém, který by se měl řešit